Dozvuk definujeme jako dobu, za kterou hladina zvuku poklesne o 60 dB. Pro určení této doby využíváme různé části křivky dozvuku.
Veličiny T20 a T30 se obyčejně nazývají “pozdní doba dozvuku”, protože měří pozdější část křivky. EDT se nazývá “raná doba dozvuku” a je považována za přesnější popis toho, jak vnímáme dozvuk v místnosti.
Pro měření počáteční doby dozvuku (EDT) používáme rozmezí 10 dB. Při T20, používáme rozmezí 20 dB. Při určování T20, nezačne evaluace dříve, dokud hladina zvuku nepoklesne o 5 dB. Při T30, používáme rozmezí 30 dB – a i v tomto případě nezačne evaluace dříve, dokud hladina zvuku nepoklesne o 5 dB. V případě přímosti křivky dozvuku budou mít EDT, T20 , T30, stejnou hodnotu. V praxi však k narovnání této křivky dochází zřídka (přerušovaná čára), to tedy znamená, že se jednotlivé deskriptory od sebe liší. Deskriptory T20 a T30 normálně nazýváme „pozdními dobami dozvuku“” protože jim odpovídá „pozdní“ část křivky.
EDT nazýváme „počáteční dobou dozvuku“. Tato část křivky nejlépe vypovídá o tom, jakým způsobem vnímáme míru dozvuku v místnosti.