Místnosti s tvrdými povrchy

U místností s tvrdými povrchy všeobecně platí, že dobu dozvuku lze považovat za jediný důležitý akustický deskriptor. Víme, že hladina zvuku i doba dozvuku závisejí více či méně na pohltivosti zvuku v místnosti. Jestliže známe dobu dozvuku a charakter zvuku šířeného zdrojem zvuku směrem do místnosti, můžeme vypočítat i hladinu zvuku v místnosti. Nicméně, v praxi se místnost s „tvrdými“ povrchy téměř nevyskytuje.

U tvrdých místností lze dobu dozvuku odhadnout dle Sabinova vzorce:

T=0,16 x V/A (s)

kde
T = doba dozvuku (sekundy)
V = objem místnosti (m³)
A = ekvivalentní pohltivá plocha (m²)

Ekvivalentní pohltivá plocha A udává míru pohltivosti v místnosti. U prázdných místností, kde pohltivost převážně závisí na pohltivosti stropu, podlahy a stěn platí, že A = αceiling x Sceiling + αfloor x Sfloor + αwall x Swall , kde α představuje koeficient pohltivosti zvuku a S povrch příslušné plochy v místnosti. U všech stěn uvažujeme stejný koeficient pohltivosti.

Ze Sabinova vzorce můžeme odvodit, že doba dozvuku závisí pouze na celkové míře pohlcování zvuku v místnosti, nikoliv na způsobu rozmístění pohlcovačů zvuku nebo účinku zvuk rozptylujícího nábytku a ostatního zařízení v místnosti. Předpokládáme, že zvukové pole má difúzní charakter, to znamená, že se zvuk v kterékoliv části místnosti šíří do všech směrů se stejnou intenzitou.
Pokles síly zvuku v důsledku doplnění místnosti s difúzní charakteristikou šíření zvuku o ekvivalentní zvuk pohlcující plochu A bude

ΔL=10 x log((A0+A)/A0) (dB)

kde A0 představuje stávající ekvivalentní pohltivou plochu v místnosti. Pokud, například, A0=10 m^₂ bude představovat prázdnou místnost s akustickým stropem o A=40 m², pokles síly zvuku bude 7 dB.