Odstraňování bariér aktivním učením

Mie Guldbaeková Broensová začala svou kariéru jako učitelka, ale brzy zjistila, že ji to táhne k edukační antropologii a chce cestovat po světě jako konzultantka pro rozvoj škol. Když pracovala jako učitelka, byla uvězněna s dětmi ve třídě. Ona chtěla poslat děti ven z místnosti, aby využívaly chodby a knihovnu k diskuzím a skupinové práci. Mieini kolegové si brzy začali stěžovat, že její děti ruší ostatní třídy. To bylo úplně v rozporu s Mieinou nadšenou vírou, že děti se lépe učí samostatnou aktivní prací na problémech, namísto pouhého poslouchání informací, které jim někdo sděluje.

„Problematika vzdělávání se zaměřuje na výklad ze strany učitele. Já věřím, že bychom se měli zaměřit na učení dětí. Protože každé je jiné, učitel musí být schopen se přizpůsobit různým metodám pro různé děti.“

Bourání bariér

Tento přístup mění vše z hlediska uspořádání a organizace škol. Doslova nesmí zůstat kámen na kameni. Musejí zmizet jak fyzické bariéry, jako jsou stěny a dveře, tak i psychické překážky, jako je představa, že by učitelé měli pracovat sami se svou třídou. 

Když děti mají hrát aktivní roli namísto pouhého poslouchání a psaní, musejí být nastaveny výchozí předpoklady pro celou řadu nejrůznějších aktivit. Některé děti potřebují telefonovat, jiné mohou pracovat online a další mohou diskutovat ve skupině nebo se pustit do čistě fyzické úlohy.

„Aby to fungovalo, musejí učitelé spolupracovat. Ale jak by to měli udělat, když je každý ve své vlastní třídě?“

Učení na základě aktivity

Mie Guldbaeková Broensová hovoří o aktivním učení. Konfigurace otevřeného prostoru v kombinaci s menšími posluchárnami poskytuje transparentnost všem – učitelům, stejně jako dětem. Učitelé mohou dětem přidělit aktivity podle jejich potřeb a schopností.

„Když je v jedné místnosti několik dospělých, můžete nechat samostatné děti v péči jednoho dospělého, a jeden nebo několik dalších dospělých se může zaměřit na děti, které potřebují speciální pomoc a podporu. Mezitím si mohou učitelé i nadále vzájemně pomáhat.“

Učební prostředí nezbytné pro spolupráci

Spolupráce mezi učiteli – týmové učení – je pro Mieu Guldbaekovou Broensovou klíčovou koncepcí. Podle TALIS*, což je hlavní studie OECD, je spolupráce nezbytností pro spokojenost a motivaci při práci učitele.

„Učitelé jsou využíváni k tomu, aby třídě sami předávali informace. Pro většinu z nich se ale stává přirozené týmové učení, když se fyzicky dostanou do situace, která k tomu vyzývá.”

Nicméně, Mie připouští obtíže při vytváření kultury a učebního prostředí pro usnadnění spolupráce.

„Musíte vytvořit jak fyzicky, tak i psychicky vhodné prostředí, které se stane součástí kultury s jasným směrem. Musí se zapojit celá řada pracovníků školy. Ale když se vám podaří vytvořit kulturu, kterou učitelé přijmou, budou se všichni nadšeně účastnit.“

Akustika je klíčovým faktorem

Když jsou odstraněny bariéry, jako jsou stěny a dveře, stává se problémem akustika. Klíčovým faktorem otevřeného prostředí pro učení je mít více lidí, kteří se pohybují, hovoří a pracují v prostoru. Takže akustika je první věcí, o kterou se Mie Guldbaeková Broensová zajímá hned od začátku, když klient souhlasí s konfigurací otevřeného prostoru.

„Když chceme, aby učitelé pracovali jako tým a děti hodně hovořily, musíme nejprve vytvořit správné podmínky. Neměli bychom měnit nebo přizpůsobovat vzdělávací metody kvůli špatnému akustickému prostředí.“

Naopak. Prostor by měl být přizpůsoben vzdělávacím metodám. Mie podporuje různorodost namísto flexibility. Místnosti by neměly být navrhovány tak, aby je bylo možné přizpůsobit různým aktivitám. Učitelé a děti by měli mít možnost přesunu do místnosti nebo do části místnosti vhodné pro příslušnou aktivitu.

„To vede k lepší spolupráci a zavádí prvek mobility.“

Pozorování namísto měření

Pro Mie, jako pro antropoložku, je přirozeným způsobem posuzování školního prostředí pozorování. Akustická měření mohou poskytnout jednoznačný důkaz, že došlo ke zlepšení akustického prostředí – do určité míry. Když se totiž počet absorbérů, které eliminují nízkofrekvenční šum, zvyšuje z již vysoké úrovně, měření budou registrovat malou změnu, zatímco míra chyby je velká. Nicméně sledováním chování učitelů a dětí dokáže Mie Guldbaeková Broensová odhalit velké rozdíly plynoucí z marginálních zlepšení v akustickém prostředí.

„Můžeme použít jednoduché prostředky, jako je měření času, po který učitelé okřikují děti. Ve škole  Collegi Montserrat v Barceloně po zvýšení počtu nízkofrekvenčních absorbentů o 200 procent potřeba okřikování dětí výrazně klesla. Kdykoliv je dítě napomenuto, má pocit, že udělalo něco špatně, což narušuje jeho schopnost učit se. Menší míra napomínání má na děti pozitivní vliv.“ 

Širší perspektiva díky cestování

Mie Guldbaeková Broensová provozuje společně se svým otcem, architektem Jensem Guldbaekem, konzultační firmu LOOP.bz. Dráhu edukační antropoložky odstartovala prací na různých školních projektech.

„Znalosti, které mám, jsem získala pozorováním, nikoliv z knih. Ale nakonec jsem si uvědomila, že potřebuji i teoretické znalosti.“

Mie našla směr v edukační antropologii na univerzitě v dánském Aarhus, kde nedávno složila magisterské zkoušky. Při pohledu na její životopis zjistíme, že antropologie byla přirozenou volbou pro někoho, kdo strávil svůj život cestováním a prací po celém světě. Mie navštívila všechny kontinenty s výjimkou Antarktidy.

„Když hodně cestujete, vybudujete si otevřenou mysl. Vidíte, jak žijí jiní lidé, a začnete se ptát, co je „normální“. Viděla jsem hodně, což mi dává širší perspektivu.“

Velký zájem po celém světě

Vzdělání a příležitost pracovat s lidmi, kteří chtějí pomáhat jiným, to je to, co motivuje Mie Guldbaekovou Broensovou.

„Práce s dětmi je nejdůležitější prací na světě. Věřím ve vytváření nejlepších možných podmínek pro učitele, které v současnosti nemají.“

Na rozdíl od spousty misionářů, kteří často zjistí, že jdou proti proudu, Mie Guldbaeková Broensová zjišťuje, že je po celém světě velký zájem o výukové prostředí a učení na základě aktivity.

„Toto téma je relativně nové a pouze nyní jsme schopni sledovat jeho dopady v reálném světě. Je to jako parní stroj, který pomalu, ale jistě nabírá rychlost. Školy používají jako metodu předávání vědomostí učitelem již 200 let, ale nyní se trend čím dál tím více posouvá ke studiu žáků. Pokud dokážeme dosáhnout toho, aby architekti pochopili akustické aspekty a vzdělávací orgány to financovaly, můžeme docílit velkého pokroku.“

Text: Lars Wirtén

Foto: archiv Mie Guldbaek Broensové (fotograf Sanna Dolck). Úvodní foto:Erik van´t Woudfrom, De Werkplats primary school (první nizozemnská základní škola otevřeného konceptu)

*TALIS - The OECD Teaching and Learning International Survey (Mezinárodní projekt učení a vzdělávání organizace OECD) - 2013