Osm rad pro prevenci hluku – a jejich racionální základ

Per Møberg už má něco za sebou. Začínal jako elektromechanik, pak přešel na medicínskou techniku a odtud na magisterský obor technologie a sociálně ekonomické plánování. Tak se dostal do leteckého průmyslu, kde se zaměřil na akustiku. 17 let byl odpovědný za ochranu proti hluku ve společnosti Scandinavian Airlines (SAS).

„Byl jsem nasazen na omezení expozice hluku u zaměstnanců na letišti v Kodani, kde v důsledku hluku mnoho lidí trpělo ztrátou sluchu. V době dokončení projektu již jsme zde měli počet úrazů drasticky nižší. "

Za nějakou dobu dostal Per ještě širší škálu úkolů, včetně vybudování nové letištní kuchyně s vysokou mírou regulace hluku v pracovním prostředí.

Nejlepší kancelářská směrnice všech dob

V roce 2000 začal Per Møberg Nielsen samostatně podnikat jako konzultant.

„Zapojil jsem se do různých výzkumných projektů týkající se v neposlední řadě i škol a mateřských škol. Tyto projekty byly velmi úspěšné. Město Kodaň nyní v rozpočtu pro své stávající školy a mateřské školy každoročně počítá s regulací a ochranou proti hluku.“

Per se rovněž zapojil do mezinárodní normalizační práce v různých pracovních skupinách ISO. Zde se rozsáhle věnoval měření expozice hluku, a to v rámci vytváření ISO 9612 – stanovení expozice hluku na pracovišti.

„Provedl jsem vlastně bezpočet měření expozice hluku“, říká.

Jako konzultant byl Per také najat k sepsání několika směrnic pro průmysl a různé organizace. Z nich je tou nejrozšířenější, nejpoužívanější a dobře známou směrnice o hluku v kancelářích.

„Abych byl upřímný, ta je moje absolutně nejpřísnější", směje se. „To je ta nejlepší směrnice, kterou jsem kdy sepsal.“

Úspěšná regulace hluku

Po svém odchodu ze Scandinavian Airlines se Per snažil polovinu svého času trávit řešením obecných problémů s hlukem (výzkum, směrnice, práce na normách apod.) a druhou polovinu věnovat regulaci hluku na pracovišti.

Když se svou profesní dráhou ohlíží zpět, zaznamenává, že se už léta dělá nesmírně mnoho důležité práce, aby se zabránilo poškození sluchu v rámci ochrany zdraví na pracovišti.

„Regulace hluku v rámci prevence ztráty sluchu byla mnoho let úspěšná. Před 10 až 15 lety se však pozornost přesunula od tradiční regulace hluku k omezování ztráty sluchu vyvolané hlukem a k nepříjemnému a rušivému hluku.“

Dnes jeho práci dominují projekty probíhající v kancelářích, na školách a v mateřských školách.

Lidi jako sardinky

Před érou otevřených kanceláří bylo dlouhé období, kdy řešení administrativních prostor dominovaly kanceláře uzavřené.

„Pak mnoho zaměstnavatelů chtělo ušetřit peníze tím, že lidi namačká do velkých otevřených prostor. Příliš často se při zřizování pracovišť nebral ohled na vlastní práci, kulturu a lidi jako takové. Prostě se zřizovala, aniž by někdo nějak moc přemýšlel o rušení a důsledcích pro pracovní prostředí a v důsledku toho i o produktivitě. Ty důsledky vidíme teď.“

Per však vidí změnu postoje směrem k většímu povědomí o problémech s hlukem v kancelářích.

„Pro zaměstnavatele to bylo tvrdé poučení. Ve spoustě firem se o to však vedení až tak nezajímá. Nechápu proč, když se tím snižuje produktivita.“

Zacházíme snad příliš daleko?

Per upozorňuje, že otevřené kanceláře nemusí být nutně špatné. Je to všechno o tom, jaký druh práce v kanceláři provádíme.

„Jsou povolání, u nichž problém s otevřenou kanceláří není. Nyní se setkáváme s větší rozmanitostí přístupů se zaměřením na to, co lidé skutečně dělají, a se snahou, aby řešení kanceláře více vyhovovalo jednotlivým pracím. Dosáhnout toho bylo ale velmi obtížné.“

Někdo by mohl říci, že riskujeme, že ve snaze zabránit hluku zajdeme příliš daleko v tom, že kancelářský prostor utlumíme až nepříjemně.

„Jsou prostory, kde to můžete přehnat. Díky tomu bude možné lépe rozpoznávat hlasy, což není to, co si v kancelářích přejeme. Tam, kde jsem se zapojil jako konzultant, byl však problém téměř bez výjimky v příliš dlouhé době dozvuku v kancelářském prostoru. Chcete-li to napravit, budete místnost potřebovat více utlumit.“

Tři hlavní příčiny hluku

Ve směrnici „Hluk v kanceláři“ popisuje Per Møberg Nielsen tři hlavní problémy, které je nutné zvážit při vyhodnocování problémů s hlukem:

• Pracovní kontext, jako např. povaha práce, potřeba soustředění, potřeba komunikace a psychosociální pracovní prostředí.
• Fyzické podmínky, např. hlučnost, doba dozvuku, slyšitelnost a frekvence šumu.
• Stav jednotlivce, např. sluchová schopnost, očekávání, citlivost na zvuk a odolnost proti stresu.

Šest kroků, které je třeba mít na paměti při renovaci nebo stěhování do nové kanceláře

Pro vymezení těchto příčin nebo hlavních oblastí bude nutné projít procesem, který zahrnuje zaměstnance. Ve směrnici jsou zdůrazněny některé kroky, které je třeba vzít v úvahu:

1. Výběr typu kanceláře přizpůsobeného práci, která se má provádět.
2. Uzpůsobení kanceláře lidem, kteří v ní budou pracovat. Řešení musí být pro pracovní procesy podporou, nikoli překážkou.
3. Je nutno zajistit, aby bylo v pořádku celkové řešení a zařízení, např. pochozí povrchy, akustika, osvětlení, ventilace aj.
4. Zapojení zaměstnanců a pracovníků pro BOZP.
5. Důkladná informovanost, prostor k diskusím. Zodpovězení vznesených otázek. Otevřenost a diskuse o výhodách i nevýhodách.
6. Uznání skutečnosti, že přechod z jednoho druhu kanceláře do druhého může být emocionální i náročný.

Osm rad pro prevenci hluku na pracovišti

1. Instalovat akustické podhledy vyrobené ze skelné vaty.
2. Vyhýbat se prostorám s nadměrnou výškou stropu.
3. Stěny opatřit dostatečným množstvím látek pohlcujících zvuk, a to ve výšce, v níž lidé pracují.
4. Používat nábytek a paravány pohlcující zvuk.
5. Nepoužívat v kanceláři zdroje hluku.
6. Uzpůsobit řešení kanceláře tomu, komu má být nasloucháno, a naopak.
7. Zajistit dostatek prostor pro práci, při níž je nutné soustředění, a také pro jednání a rozhovory.
8. Pochozí plochy neumisťovat tak, aby lidi v jejich pracovních prostorách rušily.

Text: Lars Wirtén