Psychiatrie Tábor – architektura inspirovaná přírodou

Podívejte se na video a poslechněte si, jak architekt Mgr. Jan Hochman  a další smýšlí o nové budově  psychiatrie.

Kdy jste se rozhodl, že se stanete architektem?

Už jako malý kluk. Mám štěstí na lidi, kteří mě inspirovali a posouvali. Bylo to v době, když jsem chodil do „Lidové školy umění“ k fantastickému grafikovi na kreslení. Já jsem místo sportování mohl nahlédnout do tajemství grafiky, malby i kompozice architektury. V 15ti letech už jsem věděl, že chci být architektem. Mělo to jen tu nezanedbatelnou podmínku, dostat se na vysokou školu. Vystudoval jsem Fakultu architektury na ČVUT v Praze. I tam jsem potkal zase profesory, kteří mi otevřeli obzory High-tech architektury, Japonského metabolizmu, ale i Časné České moderny a funkcionalismu. Pracovat jsem začal v Hradci Králové. Věnoval jsem se občanským i technickým stavbám a urbanizmu.

Kdy přišly na řadu budovy pro zdravotnictví?

Začátkem 90. let s rozvojem privátního zdravotnictví v Čechách. U soukromých zdravotnických projektů jsem dostal příležitost větší seberealizace a mohl jsem více uplatnit zkušenosti z projektů, které jsem mohl také realizovat s Ing. arch. Ottou Dvořákem v Praze. Ten můj přístup byl dokonce oceněn – už v roce 1995, kdy budova SANUS v Hradci Králové získala celostátní ocenění „Stavba roku“ za „…humanizaci zdravotnického prostředí“.

Kde hledáte inspiraci pro Vaši práci?

Inspiruje mne samozřejmě klient, zadání, místo stavby a hlavně poslání – „proč a pro koho“. Samozřejmě i zkušenosti z cest po světě. Zásadní vliv na moji práci měla už od školy Japonská tvorba. Např. Japonské zenové komponované zahrady jsou potvrzením toho, že fyzická a mentální energie se neztrácí, ale zpětně vyzařuje a je jen otázka, zda ji dokážeme vnímat jako krásu, kompozici anebo jako proudění energii.

Budova psychiatrie v Táboře je ojedinělá – např. svým pojetím, množstvím poskytovaných služeb. Můžete uvést pár atypických řešení?

V budově není realizován klasický nemocniční pětitrakt, ale trojtrakt. Fasádou, ale i světlíky jsou denním světlem osvětleny i vnitřní prostory budovy. Dále určitě to bude venkovní chráněná, krytá obytná terasa, která je umístěna v prvním patře a funkčně doplňuje „uzavřené oddělení“. Hospitalizovaným pacientům tak nabízí pobyt ve venkovním prostředí, vazbu na okolní přírodu i art-terapeutické ateliéry. Aktivní ochranná fasáda je komponovaná tak, aby nevyvolávala pocity omezení a uzavřenosti. No a ještě možná je to „vrba“ v čekárně dětské ambulance. Zdálo by se, že je to jenom věšák na kabáty, ale slouží i jako zpovědnice dětských přání a zároveň je kouzelná, svítí různými barvami a mohou se v ní ukrývat i sladkosti.

Jak hodnotíte spolupráci všech subjektů na tomto projektu?

V tomto případě jsem měl opět štěstí na všechny partnery, od zadavatele - vedení nemocnice i psychiatrického oddělení, při práci na konceptu, dále v průběhu stavby i při dokončení interiérů stavby. Všichni, i firmy realizující projekt, byli nakonec otevřeni mému, trochu nestandardnímu přístupu a požadavkům na provedení. Pokud by někdo nebyl ochoten komunikovat a spolupracovat, nikdy by se nezrodil tento unikátní celek. Já, jako architekt, jsem měl určitou představu, trochu jiný pohled na „Ratio“ a „Imaginaci“, která je zakomponovaná jednoznačně do projektu. Byly to návrhy, které ostatní partneři nečekali, ale byli schopni je nakonec akceptovat.

Tvořil jste budovu pro osoby s bolestí na duši. Vyžadovala tedy Vaše práce jiný přístup?

Rozhodně. Psychicky nemocný člověk nemá standardní vnímání prostředí, má jiné pocity. Převažují negativní pocity, deprese. V tu chvíli architektura, její objem, prostor, vzájemná vazba prostorů, jejich otevřenost a propojenost, maximální použití denního světla, speciální přístup k řešení akustiky a dozvuku, textury povrchů, barevnosti a bezpečnost, při používání, mají v tomto případě, extrémní vliv na přímé, ale hlavně podprahové vnímání pacientů, jejich bezpečí a zároveň i bezpečí personálu.

Navrácení do stability se odehrává právě přes podprahové vnímání, které máme geneticky uložené ve svém podvědomí… V psychiatrii není správné navrhnout modrou podlahu, protože modrá evokuje vodu, červená zase oheň. Barvy a textury vyjadřují přírodní archetypy – a jejich použití je cesta, jak člověka ukotvit, vrátit dojistoty a stability!

Například ve sprchových koutech jsou na stěnách použity materiály s texturou a v barvě dřeva a barva podlahy je tmavá. Pocit návratu k přírodě byl v tomto prostoru i ve všech ostatních nezbytný. Samotná stavba „Nové psychiatrie“ není „jen budova, ale architektonický prostor s vazbou na okolí a přírodu. Tam šlapeme s jistotou po štěrku, písku, trávě, ….ne ale po vodě, že? V budově psychiatrie je 24 dezénů vinylu a keramiky (v dezénech dřevěných prken, koberce, louky i plechu.) Dokážete si jistě představit, jaká byla prvotní reakce dodavatele stavby na takové množství materiálů….

Návrh stavby splňuje požadavky na řešení prostorů preventivní a diagnostické psychiatrické péče i na dlouhodobější léčbu pacientů ve dvou „lůžkových odděleních“. Součástí stavby je rovněž AT stanice a velký rozsah dispozice je nadstandardně věnován „dennímu stacionáři“ a prostorům „art-terapie“. V budově se nachází i ambulance pro dětské pacienty.

“„Zvuk vnímám jako důležitou součást prostředí, které nás obklopuje. Myslím, že to v novém domě fungovalo!“, Libor Macák, primář."